Jestliže orchidejím chcete doma vytvořit ideální podmínky je potřeba vědět jak tyto rostliny správně pěstovat.
Pro sázení orchidejí je potřebná substrátová směs. Dříve se připravovala převážně z kořenů kapradin, avšak dnes byly kapradiny nahrazeny dostupnějšími a levnějšími materiály — drcenou dubovou nebo borovou kůrou a polystyrénem, z nichž se připravuje směs v poměru 1 : 1. K tomuto základu se pro lepší udržení vlhkosti přidává rašelina nebo nadrobno nastříhané bukové listí, které se postupně rozkládá a je zdrojem živin.
Později lze (asi tak v týdenních intervalech) orchidejím „přilepšit" ještě dalšími živinami, které jsou obsaženy ve floranu (tento přípravek se ředí tak, že 1 g se rozpustí v 1 I vody). Příměs dřevěného uhlí ve směsi má zabraňovat zahnívání kořenů. Podle toho, které druhy rostlin chceme pěstovat, můžeme výjimečně přimísit též trochu rašeliníku nebo keramzitu, molitan apod. Falenopsisům a střevičnikům se přidává též malé množství drceného vápence. Tím se má upravit pH rašeliníku, který je pro tyto rostliny příliš kyselý. Většinou vystačíme ale s kůrou dubu nebo borovic a polystyrénem, který má mít zhruba velikost hrachu nebo lískových oříšků.
Abychom zajistili lepší odtok zálivky, můžeme dno plastikového květináče propíchat nahřátým hřebíkem. Na dno použijeme jako drenáž vrstvičku střepů z hliněného květináče nebo hrst keramzitu a na ni asi tak do třetiny výšky květináče navrstvíme drcený polystyrén. Sázecí směs (substrát) přijde až navrch, na polystyrénovou vrstvu. Sázenou rostlinu umístíme ke straně květináče a to tak, aby růstový vrchol zůstal uprostřed a přirůstající pahlízy zůstaly nad substrátem. Kořeny obsypeme směsí, lehce je přitlačíme a potom květinu podle potřeby přivážeme k hůlce, než se sama ve směsi uchytí kořeny.
Velikost květináče
Velikost květináče volíme tak, abychom rozrostlý trs nemuseli asi po čtyři roky znovu přesazovat. Vysazená rostlina ční pahlízami ze substrátu, jen spodní části pahlíz jsou na něm. Substrát je nemá zcela zakrývat, neboť potom by rostliny nerostly. Při sázení bychom si měli dát pozor, abychom nepoškodili kořeny. A pokud už nějaký starý kořen odřízneme, nebo u oddělků odřízneme pahlízy, měli bychom řezné plochy posypat práškem z dřevěného uhlí a tím tyto rány dezinfikovat.
Zálivka orchidejí
První dva a ž tři týdny se vysazené orchideje jen rosí. S běžnou zálivkou začneme ž tehdy, když na zelených koncích vzdušných kořenů že rostliny už opravdu rostou. Množství zálivky se řídí podle vysychání substrátu. Rostliny pěstované v plastových květináčích stačí zalévat přibližně jednou za týden (s občasnou příměsí floranu). Katleje je možné vlhčit důkladněji tím, že do vody ponořujeme celý květináč, špalek kůry nebo epifytický kmen.
K zalévání by se mělo používat jen měkké vody, v nouzi převařené vodovodní vody nebo vody odstáté, z níž již vyprchal chlór. V každém případě by to měla být voda zcela nezávadná. Pěstitel orchidejí si dává pozor, aby nepoužil nějaké vody, do níž byly splaveny příměsi hnojiv, insekticidů a herbicidů z polí (používá-li vodu z potoka), anebo dešťové vody ve městě, do níž se z ovzduší zachytilo pino jedovatých zplodin. To by mu orchideje moc nerostly.
Nezapomínejte na rosení orchidejí
Během léta, pokud je toho třeba, musíme rostliny denně rosit. Při zalévání však musíme sledovat odtok vody z nádob, zda voda skutečně odtéká. Kdybychom substrát dlouhodobě příliš přemokřili (a to se stává právě při špatném odtoku vody), uhnijí kořeny, nebo rostlinu jinak poškodíme. Pokud jsou rostliny v dobrém zdravotním stavu, mají konce vzdušných kořenů (asi tak půl až jeden centimetry zelené, listy nezvadlé, ani černě nebo hnědě skvrnité. To už by byl příznak napadení rostliny houbovými chorobami nebo bakteriózami.
Zatímco falenopsisy a střevíčníky vyžadují přiměřenou vlhkost celoročně, některé orchideje si potřebují „odpočinout" a chtějí období vegetačního klidu. Tak třeba některé druhy rodu Dendrobium by se neměly na podzim asi jeden až dva měsíce zalévat a měly by se pěstovat v prostředí s nižší teplotou. Je to doba před nasazením poupat a toto stadium klidu jim prospívá. Jiné druhy orchidejí potřebují po odkvětu pár sušších týdnů, aby později dobře rostly a vytvořily květní pahlízy.
Toto orchideářské minimum si můžeme doplnit ještě výčtem několika orchidejí, které nejsou tak náročné, takže byste je mohli pěstovat i jako začátečníci. Z chladnomilných lze doporučit například Cymbidium nebo Coelogyne cristata, z dalších skupin pak Cattleya, Dendrobium, Paphiopedilum, Phalae-nopsis, Haemaria, Gongora a jiné. V každém případě zvažte možnosti, které máte, a to ještě předtím, než se do pěstování orchidejí vůbec pustíte.
Jestliže těmto krásným rostlinám můžete vytvořit podmínky, o nichž jsme si stručně napsali, a jestliže máte opravdový zájem a chuť, pak vám přejeme hodně zdaru a úspěchů.
