Jedním z hlavních pravidel stavby nízkoenergetických budov je minimalizace ztrát energie. Přitom netěsnými výplněmi stavebních otvorů můžeme ztrácet až 25 % energie. Pokud nám tedy záleží na úsporách energie, měli bychom zvolit okna a dveře s vysokou těsností a tepelně-izolačními schopnostmi. Velikost ztrát energie závisí mimo jiné na rozdílu mezi teplotou uvnitř domu a tou, která je venku. Nejvíce energie ztrácíme v zimě, protože teplotní rozdíl bývá až 35°C. Na podzim a na jaře v naší oblasti převažují mírné teploty v rozmezí 5°C až 15°C. Stojí však za to pamatovat, že i v tomto období našimi okny utíká teplo. Vhodné dveře a okna však dokážou tepelné ztráty významně omezit. Jak je tedy máme vybírat?
„Základní veličinou zobrazující úroveň ztráty energie prostřednictvím výplní stavebních otvorů po jejich namontování je součinitel prostupu tepla Uw. Uvádí se v jednotkách W/m²K a určuje tepelnou propustnost celého okna,“ poukazuje na důležitý parametr Juraj Koudela ze společnosti OKNOPLAST a dodává: “V praxi platí, že čím je hodnota Uw nižší, tím lépe, více tepla totiž zůstane uvnitř domu. Přípustná hodnota součinitele Uw pro okna a dveře v nízkoenergetických domech je méně než 0,8 W/m²K.“
V případě oken bychom měli věnovat pozornost také počtu komor v profilu. Výrobci nabízí okna se čtyřmi, pěti, a dokonce i sedmi komorami. Obyčejně platí, že čím větší počet komor, tím je okno teplejší. Kromě okenního rámu je velmi důležitým prvkem soustava skel. Její tepelně-izolační schopnosti jsou ovlivnitelné použitím nízkoemisních povlaků, druhem distančního rámečku, který od sebe odděluje jednotlivé skleněné tabule soustavy, s druhem inertního plynu, který vyplňuje prostor mezi skly. „Řešením, které do značné míry minimalizuje tepelné ztráty, je distanční rámeček z ušlechtilé oceli. Tento materiál není tak dobře tepelně vodivý jako hliník, proto zlepšuje tepelně-izolační vlastnosti budovy. Prostor mezi skly by měl být vyplněný inertním plynem, např. xenonem, který snižuje únik energie,“ říká Juraj Koudela.
„Základní veličinou zobrazující úroveň ztráty energie prostřednictvím výplní stavebních otvorů po jejich namontování je součinitel prostupu tepla Uw. Uvádí se v jednotkách W/m²K a určuje tepelnou propustnost celého okna,“ poukazuje na důležitý parametr Juraj Koudela ze společnosti OKNOPLAST a dodává: “V praxi platí, že čím je hodnota Uw nižší, tím lépe, více tepla totiž zůstane uvnitř domu. Přípustná hodnota součinitele Uw pro okna a dveře v nízkoenergetických domech je méně než 0,8 W/m²K.“
V případě oken bychom měli věnovat pozornost také počtu komor v profilu. Výrobci nabízí okna se čtyřmi, pěti, a dokonce i sedmi komorami. Obyčejně platí, že čím větší počet komor, tím je okno teplejší. Kromě okenního rámu je velmi důležitým prvkem soustava skel. Její tepelně-izolační schopnosti jsou ovlivnitelné použitím nízkoemisních povlaků, druhem distančního rámečku, který od sebe odděluje jednotlivé skleněné tabule soustavy, s druhem inertního plynu, který vyplňuje prostor mezi skly. „Řešením, které do značné míry minimalizuje tepelné ztráty, je distanční rámeček z ušlechtilé oceli. Tento materiál není tak dobře tepelně vodivý jako hliník, proto zlepšuje tepelně-izolační vlastnosti budovy. Prostor mezi skly by měl být vyplněný inertním plynem, např. xenonem, který snižuje únik energie,“ říká Juraj Koudela.
Při plánování montáže oken v nízkoenergetickém domě je třeba zohlednit také světové strany. Díky vhodnému rozmístění prosklených ploch můžeme získávat dodatečné teplo. Okna s velkými rozměry stojí za to umístit na jižní straně, protože zde slunce svítí nejvíce. Na trhu je k dostání velký výběr řešení chránících interiéry proti přílišnému ohřívání v létě. V nabídkách výrobců najdeme vnější rolety a různé prvky proti slunci, nemusíme se tedy obávat, že v domě bude příliš teplo. Pravidlem je, že by v nízkoenergetických domech mělo být 80 % zasklených ploch právě na jižní straně. Nejméně prosluněná je severní strana, proto se zde doporučuje minimalizovat zasklené plochy. Východ a západ pak mají už poměrně malý vliv na energetickou bilanci budovy.
Když už si zvolíme okna a dveře a naplánujeme jejich umístění, přichází chvíle jejich namontování. Aby okna a dveře splňovaly svoji úlohu, musejí být namontovány tzv. teplou metodou. Spočívá ve vhodném utěsnění míst, v nichž se rám dotýká zdi. Tento způsob chrání proti vzniku tepelných můstků, tedy míst, kterými se teplo ztrácí z našeho obydlí. Kromě toho však také chrání proti vlhnutí stěn.
Text a foto: OKNOPLAST
